10 krát ANO pro Nový Zéland

Protože mi bylo Nového Zélandu trošku líto, že jsem ho minule tak pohanila, rozhodla jsem se sepsat 10 ANO o něco rychleji, než jsme měla původně v plánu. A nelžu, když říkám, že to šlo dost rychle a nemusela jsem nad nimi ani moc přemýšlet. I když má tenhle velký výlet svá úskalí, pořád je to největší cesta mého života a hrozně se mi to líbí a jsem moc vděčná všem, kteří mně a Matějovi umožnili jí podniknout. Takže posílám velký dík hlavně našim rodinám a pak speciálně Béďovi a Marině, kteří nám pečují o náš byteček v Holešovicích.

Příroda
No tak to je prostě ANO číslo jedna. Je tu nádherně a zatím se mi to neokoukalo. Je tu všechno – Alpy, pláže, louky, kopce, lesy, buš, prales… V některých částech připomíná příroda Českou republiku, je patrné, že jde o stejné podnebné pásmo, ale všechno je rozsáhlejší a mnohem opuštěnější než u nás. Zéland je ta země, u které se hodí fráze „i cesta může být cíl“, protože je zábava jen projíždět místní krajinou a kochat se výhledy.

Pobřeží Kaikoury

Svoboda a bezstarostnost
Ne že bych se v Čechách necítila svobodná, to určitě ano, ale přece jen tam má ta svoboda přísnější limity. Máme s Matějem byt, chodili jsme do školy, měly jsme určité závazky a povinnosti, které nešlo jen tak opustit, připravovali jsme se na naše „kariéry“ a měli tak trochu naplánovaný život dopředu. Já s tím teda nemám moc problém, mám ráda plány, mám ráda všechno naplánované, jak jsem už jednou psala, jsem prostě Emil Nádeníček, ale ta změna tady je příjemná. Všechno je jednoduché, ve dvou dnech jsme se přestěhovali o 400 km dál za prací, nejsme obklopeni věcmi, všechno co tu máme na půl roku je ve dvou krosnách a pá krabicích v autě. Můžeme snadno opustit práci, která se nám nelíbí, celkem snadno najít novou, hýbat se z místa na místo a o nic moc se nestarat. Život tady je prostě snadný.

Takhle bezstarostně jsem se opalovala na Štědrý den.. dokud jsem se hrozně nespálila :D

Jako malá.. na trampolíně. 

 Platy

Minimální mzda je tady 14,75 dolaru/hodina. To znamená asi 250 Kč na hodinu. Pokud sem jedete jako my s tím, že chcete přespávat při cestování v autě a nehodláte utrácet za restaurace a radši si budete vařit na plynovém vařiči, můžete si za 2 měsíce práce vydělat na 4 měsíce cestování včetně výletu na Bali. Alespoň tak mi to zatím vychází. I při práci za minimální mzdu. Ve dvou to samozřejmě máme snazší než sólo cestovatelé, ale i ti to tady dobře zvládají. Pokud bychom si chtěli dovézt něco domů, museli bychom asi pracovat víc, ale my si to tady chceme hlavně projet a užít na maximum. Pokud něco zbude, samozřejmě budeme rádi. Život tady je v tomhle směru taky poměrně snadný si myslím, protože ceny jsou tu samozřejmě vyšší než v Čechách, ale rozhodně ne 4násobně jako minimální mzda. Benzín stojí o pár korun víc než u nás, jídlo je dražší tak o 25%, auta asi stejně. Je tu prostě v poměru k platům o dost levněji.  

Jídlo v supermarketech
Líbí se mi jídlo, které si tu můžeme koupit. Všechno je teda v obřích baleních, nejmenší balený sýr má 500g, jogurty zejména v 1kg baleních a podobně, ale mají o hodně větší výběr než u nás a taky je báječné, že 90% surovin je místních. Téměř všechna zelenina, ovoce, sýry a maso pocházejí z Nového Zélandu, což je fajn. A taky tu mají nejlepší veggie Burgery, které jsem kdy měla.

Mnammnamnam

Lidi, které jsme potkali na WHV
Zatím jsme tu měli štěstí na téměř samé bezva lidi. Nemyslím samozřejmě šéfa v práci, ale spíš další zaměstnance, kteří jsou tu na working holiday visa nebo na work visa jako my. Kluci se kterými jsme bydleli v Christu, jejich kámoši, Linda s Honzou, kluci tady. Všichni jsou milí a zábavný a celý ten pobyt nám zpříjemňují. U některých je mi vyloženě líto, že jsem s nimi nemohla strávit delší dobu. Ale máme všichni zélandské sim karty a mraky volných minut, takže s lidmi, které jsme poznali v Christu, si občas voláme. Většina lidí je tu v podobné situaci jako my – je jim mezi 20 a 30 lety, mají dokončenou školu a touhu cestovat. Pořád doufám, že se při cestování ještě spojíme s Kubou, který teď sbírá třešně na jihu ostrova.

Kuba, Petr, Matěj.. "tenkrát" v Christu

Linda s Honzou <3

Sam King.. what a name! Náš šestnáctiletý kiwi kámoš

Pablo.. Ornitolog, kuchař a chilský Don Juan z Portage.

Moji nejoblíbenější čísníci v Portage, Mat a Dee 

Zvířata a rostliny
Ovce. Všude jsou ovce, je tu prý desetkrát víc ovcí než lidí. Takže asi 40 000 000. A jsou strašně roztomilé. Nejvíc když jsou ostříhané. Pak tu hodně chovají krávy a občas alpaky. Z divokých zvířat jsme viděli ohroženou weku, je to hrozně roztomilý nelétavý pták, který když se vás lekne, začne hrozně pelášit pryč a vypadá to nejvíc legračně. Tady v resortu se jich pár potuluje a já se docela často potkávám. Vždycky mi zlepší náladu. Skoro jako zpívající Pablo z Chile. A pak jsem tu viděla possúma. Místní ho asi nemají moc v lásce, je to něco jako mýval v Americe, všechno zřejmě sežere, je to takové popelnicové zvířátko, ale je roztomilý! Taky jsem tu viděla rejnoky u pobřeží oceánu. Nejlepší zážitek zatím bylo pozorování tuleňů ve volné přírodě v Kaikouře. Tam se chci ještě vrátit a podniknout plavbu na lodi s pozorováním velryb. Pak jsou tu hnusní hmyzáci, obří brouci všeho druhy a všichni jsou tak trochu podobní švábům, ale už si zvykám. Celkově se mi tu fauna a flóra moc líbí a doufám, že uvidím ještě tučňáky, kteří tu žijí a delfíny.

Medůza v Marlborough Sounds

Tulení bejbínek v Kaikouře

Návštěva v kempu

Panoramata
„Koukej na ty panoramata!“ ty výhledy jsou prostě krásné. Všechny. Všude. Pořád.

Večerní romantika

Liduprázdno
Další ANO spojené s přírodou. Je úžasné, jak tu máte přírodu „pro sebe“. Byla jsem na mnoha krásných místech, v Čechách i v zahraničí, ale nikde nebylo tak liduprázdno jako tady. A to se mě i Matějovi hrozně líbí. Že si tu krásu přírody můžeme vychutnat sami, bez dalších lidí. Je to potom takové víc opravdové.

Rychlá rána
Všechny věc, které tu mám jsou zabalené v krosně. Včetně bot a kosmetiky. Takže se tu nemusím vůbec trápit tím, které ze svých třiceti šatů a třiceti bot si dneska vezmu. Vezmu si prostě to, co je čisté a odpovídá počasí. V práci navíc nosím uniformu, košile mám od hotelu, takže to je taky velmi snadné. Do práce to mám asi minutu a půl z pokoje, takže od vstávání a začátku práce mě zpravidla dělí 20 minut. Boží.

Moře
Miluju moře. Od malinka. Jako malá jsem se v něm hrozně ráda koupala, dokud jsem nebyla úplně promodralá a neměla varhánky všude a máma mě hnala ven. Teď už to koupání zas tolik nevyhledávám, bojím se různých mořských živočichů, ale pořád se na moře hrozně ráda koukám. Mám z něj prostě strašně dobrý pocit a zlepšuje mi náladu. Každá země by měla mít svoje moře, alespoň malé. Všechno je u něj lepší. Máte ryby, hezčí nehty, lesklé stříbrné šperky a čisté dutiny. Moře je jediné co mi v Čechách chybí. A tak jsem ráda, že tady na něj vidím každý den.

Téra u moře